Bez roušek

Po delší době jsme mohli konečně odložit respirátory a roušky. Naše společenství hned ožilo, lépe se nám komunikovalo a všichni se na sebe usmívali. Připomínali jsme si poslední Ježíšovu večeři s učedníky na zemi. Na fotky se můžete podívat zde a záznam si pustit tady. Sobota pro naše společenství hodně znamená a jsem rád, že naše setkávání se pomalu vrací do doby před covidem. Společné setkání jsme naplnili písněmi, sobotní školou, modlitbami, službou a také poselstvím a odkazem apoštola Pavla. Dny před námi nejsou lehké, mnohé z nás trápí obavy z budoucnosti, covid ještě neřekl poslední slovo, na Ukrajině se válčí, trápí nás nemoci. Buďme vděční, že máme komu odevzdat svoje starosti a obavy. Závěrem chci připomenout jeden Davidův výrok, který mě posiluje a doufám, že bude i Vás.  Žalmy 16:8  Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.