Znojmo

Již několik týdnů jsme svědky aktivit jednotlivců či skupin v církvi, kterými reagují na poslední výroky či prezentace některých duchovenských pracovníků Českého sdružení k otázce LGBTQ+. Sepisují se petice, v mediálním prostoru se rozšiřují často neověřené informace a jejich aktéři se spojují s cílem vytvořit tlak na představitele církve, aby uvedené kazatele zbavila duchovenské služby, či dokonce vyloučila ze společenství. Vycházejí často ze svědectví z druhé ruky a z polopravd, případně podsouvají řečníkům své vlastní intepretace, které dále rozšiřují bez ověření. Názory jednotlivců se často prezentují jako postoje celého sboru. Pracují s tajně pořízenými nahrávkami, případně zveřejňují soukromou korespondenci, a vystavují tak zaměstnance církve nepřiměřenému veřejnému ponižování.

Rádi bychom vyzvali jednotlivce, skupiny či sbory, aby zvážili pokračování v podobných aktivitách a nechali církevní orgány objektivně posoudit konkrétní námitky. Nebráníme nikomu vyjádřit svůj názor, či upozornit na nesoulad s věroučným směřováním. Nepopíráme, že některá vyjádření duchovenských pracovníků mohla být pochopena jako odklon od oficiálního postoje církve. Z jejich svědectví však vyplývá, že byly vedeny spíše snahou vyjádřit podporu a soucit mladým lidem, kteří s otázkou sexuální identity zápasí, a snahou vést členy církve k větší toleranci, pochopení a přijetí této skupiny lidí. V podobném vstřícném pastoračním duchu se nese i oficiální stanovisko výboru Generální konference k tomuto tématu, které jako vedení církve respektujeme. Petice a nátlakové výzvy však do kategorie křesťanského dialogu nepatří a církevní orgány se jimi nemohou řídit. Vyzýváme, aby se při obhajobě biblických stanovisek a etických postojů neporušovala jiná biblická pravidla – pravidla slušné komunikace a úcty k člověku. Ponižování lidské důstojnosti, popírání Božího odpuštění, zpochybňování upřímnosti pokání, odsouzení bez zájmu o vysvětlení druhé strany a diktování seznamu trestů jsou v rozporu s Kristovým duchem a poselstvím evangelií. Sestra Ellen Whiteová nám v knize Touha věků dává cennou radu:

„Na nepravost máme upozornit přímo toho, kdo se jí dopouští. Nemáme o ní mezi sebou hovořit a odsuzovat ji. Ani poté, co byla předložena církvi, o ní nesmíme říkat dalším lidem. Pro nevěřící svět jsou chyby křesťanů jen kamenem úrazu. I nám škodí, pokud se těmito věcmi stále zabýváme, protože se jejich vlivem začneme měnit. Snažíme-li se napravit chyby našeho bratra, Kristův Duch nás povede tak, abychom jej pokud možno uchránili před kritikou ze strany věřících, ale především před odsouzením nevěřícího světa. Každý z nás se dopouští chyb a potřebuje Kristovo slitování a odpuštění. Proto máme jednat s druhými tak, jak chceme, aby oni jednali s námi.“ (DA 441)

Přejeme si, aby církev byla nadále bezpečným místem, kde společně povedeme i o tomto citlivém tématu dialog, který přispěje k lepšímu pochopení názorů všech stran při respektování biblického učení o manželství a rodině, jak je představeno v našich základních věroučných výrocích.