Rosa v zemi vyprahlé (slovo závěrem roku)

A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. 6 I bude pozůstatek Jákoba uprostřed mnoha národů jako rosa od Hospodina, jako vláha pro bylinu, která neskládá naději v člověka, nečeká na syny lidské.

                                                                                                                                     (Mi 5,1.3.6)

dv 17 (1018)Ohlédneme-li se pozpátku po uplynulých dnech, často máme dojem, že nepříjemného je vždy o trochu víc než toho dobrého. O to více můžeme mít otazníky z toho, co nás může čekat třeba zítra. Obavy z budoucích dnů provázely lidi od nepaměti stejně tak jako nás dnes. Záruku lepších zítřků nemůže poskytnout člověk toužící po vládě a moci. Tak jako tenkrát, se naděje neměly upírat k velkým projektům a ještě větším slibům mocných a slavných, ale k nepatrnému a nejmenšímu městečku, z něhož povstal Největší z vévodů.  Jeho vláda nebyla založena na moci a násilí, ale na tichém a vytrvalém působení lásky a pokoje. Podobně jaký účinek má rosa na vyprahlou zemi, působil i On – Ježíš ve své době a v jemu daném prostředí. A ke stejnému poslání vychovával a vedl své nejbližší učedníky. Stejně tak dnes v době vysychajících duchovních a morálních hodnot vybízí ostatní své následovníky, aby ve společnosti plnili poslání jakožto „rosa vod Hospodina uprostřed mnoha národů“ (Mi 5,6).

 

„Kristus položil život svůj a získal tisíce. Já (Napoleon) položil životy tisíců a ztratil všecko.“                                                                                           (Napoleon Bonaparte)

 

Vladimír Kaleta – kazatel Sboru CASD Znojmo